Jerzy Kawalerowicz (1922-2007)

Biografie

       Životní příběh a umělecká tvorba Kawalerowicze jsou velice pestré. Narodil se 19. ledna 1922 v obci Gwoździec na Ukrajině. V letech 1946 až 1949 studoval na krakovské AVU - Akademii Sztuk Pięknych, chtěl být totiž malířem (to vysvětluje i jeho pečlivou práci na formální stránce snímků). V roce 1946 absolvoval Kurs filmové přípravy, který v Krakově vedl režisér Antoni Bohdziewicz. Práci v oboru kinematografie zahájil jako asistent režiséra ve filmu Zakazane Piosenki. Dále asistoval při realizaci prvních poválečných filmů u Wandy Jakubowské a Itala Alda Verdana. 

       Režijně debutoval až v roce 1951 společně s Kazimierzem Sumerským snímkem Zázrak u mlýna. Ve stejném roce pak debutoval jako samostatný režisér filmem Gromada. První Kawalerowiczovy filmy čerpaly jak z socrealistické poetiky, tak z neorealismu. To je znát ve filmech Zázrak u mlýna a Hledal jsem pravdu. V době tvorby tzv. polské filmové školy se Kawalerowicz stranil hlavních proudů školy a věnoval se univerzálnějším tématům. 

       Filmem, který je nejvíce nadčasový a asi nejlépe charakterizuje Kawalerowicze jako režiséra, je snímek Vlak. Stále - i zde - hledal nové způsoby vyprávění. Soustředil se na samotný příběh, propracování charakteru a psychiky hlavních hrdinů, na atmosféru snímku. Největší váhu ale vždy přikládal obrazu. 

       Jeho posledním snímkem, který dokončil v roce 2001, bylo výpravné historické drama Quo vadis, natočené v koprodukci s USA. Film Quo vadis byl s rozpočtem asi 450 milionů korun dosud nejdražším polským filmem. V pětaosmdesáti letech Jerzy Kawalerowicz zemřel. Bylo to 27. prosince 2007 ve Varšavě. Tento úžasný polský umělec je pochován v Aleji Zasłużonych na hřbitově ve Varšavě-Powązkách.

Význam pro polskou kinematografii

       Pokud bychom měli Jerzyho Kawalerowicze zařadit do nějaké kategorie filmových tvůrců, byla by jí nová generace mladých umělců polské kinematografie z konce padesátých let. V dílech těchto mladých filmařů jsou kriticky zobrazovány polské problémy, stereotypy a dogmata, hledání smyslu hrdinství a smrti. Své názory Kawalerowicz spolu se svými kolegy vyjadřuje nejen dějem, ale především obrazem,  hudbou, střihem, dekoracemi, využívají symboly, metafory. Tato skupina filmových tvůrců se zapsala do dějin polské i světové kinematografie jako „POLSKÁ FILMOVÁ ŠKOLA“. Za otce školy je pokládán spisovatel a scenárista Jerzy Stefan Stawiński. Nejvýznamnějšími reprezentanty tohoto jedinečného směru jsou Andrzej Wajda, Aleksander Munk a samozřejmě Jerzy Kawalerowicz.

       Zpracovala Kristýna Jarošová.

_____________________________________________________________________

Filmografie

1951 GROMADA (režie a scénář)

1953 CELULOZA (režie a scénář)

1954 POD GWIAZDĄ FRYGIJSKĄ (režie a scénář)

1956 CIEŃ (režie)

1957 PRAWDZIWY KONIEC WIELKIEJ WOJNY (režie a scénář)

1959 POCIĄG (režie a scénář)

1960 MATKA JOANNA OD ANIOŁÓW (režie a scénář)

1965 FARAON (režie a scénář)

1968 GRA (režie a scénář)

1971 MADDALENA (režie a scénář)

1977 ŚMIERĆ PREZYDENTA (režie a scénář)

1980 SPOTKANIE NA ATLANTYKU (režie a scénář)

1982 AUSTERIA (režie a scénář)

1989 JENIEC EUROPY  (režie a scénář)

1990 BRONSTEINS KINDER (režie a scénář)

1995 ZA CO? (režie a scénář)

2001 QUO VADIS (režie a scénář)